OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
IRON MAIDEN - Praha, Synot Tip Aréna - 29. července 2013
Mnohé komentáře z těch, co jsem zaslechl od pondělního rána v předvečer dalšího vystoupení britské legendy Železné panny v matičce Praze, se shodovaly v jednom. IRON MAIDEN žijí především historií a na posledních albech toho mnoho zásadního nepřinášejí.
Svatá pravda. Jenže zároveň pravda, která v sobě skrývá další pravdu. Steve Harris a spol. si tenhle luxus zkrátka mohou dovolit. Po tom, co napsali nejzásadnější kapitoly heavymetalové historie, by asi byli blázni, kdyby se tak nechovali a kdyby nežili z plodů své mravenčí práce, které budou nesmírně výživné ještě i za sto let.
Jedním z oněch skvostů (a mnozí jistě řeknou nejskvostnějších) bylo i album „Seventh Son Of A Seventh Son“, kterému je letos čtvrtstoletí. Proto bylo téměř jasné, že pokud po turné na podporu „The Final Frontier“ (2010) přijde další „reunionové“ turné (jakože to Steve v dřívějších rozhovorech uváděl), padne volba právě na řadovou sedmičku.
Oprášily se dobové kulisy, přihodily technické novinky (kterých se za těch 25 let nashromáždilo, jen co je pravda) a turné „Maiden England“ se mohlo rozjet i v roce 2013. Jeho pražská zastávka byla jedním slovem fantastická. Jen ke stejnému místu a na první pohled i stejné návštěvě jako před téměř pěti lety tentokráte přibyly těžké mraky a jejich neustávající protržení. Ač kryt v sekci na sezení střechou, troufám si nicméně tvrdit, že to koncertu ani trochu neuškodilo, spíš naopak. A to samozřejmě nemluvím o tom, že chvílemi to vypadalo, jakože se blýská přesně do ďábelského Nickova rytmu a z černého nebe každou chvíli vykoukne i zamračená Eddieho tvář poskládaná z mraků...
Pečlivě vybraný playlist vrcholil snad v každé ze svých položek, v nichž kapela zářila v celé své historické kráse. Steve často skákal do rytmu, Bruce lítal po pódiu jako blázen sem a tam a sóla a vyhrávky pečlivě střídaly všechny tři bílé kytary. Jen těžko se šlo ubránit myšlenkám na to, jak moc pyšně (a oprávněně) si v takových chvílích musí principál Harris připadat. A pokud bych snad měl vybrat okamžik z celého večera nejúžasnější, nebyla by to tentokráte ani „Fear Of The Dark“, ani „Aces High“, ale titulní „Seventh Son Of A Seventh Son“, která si ve své epičnosti skutečně rovnou stavěla pomník, podepřený úžasným Dickinsonovým podáním a neméně ohromující pódiovou dramaturgií s obrovským Eddiem v podobě jasnovidce a Sedmým synem schovaným za varhanní soupravou.
Zkrátka a dobře, bylo to, jako kdybyste si objednali VIP prohlídku muzea IRON MAIDEN spojenou s exkluzivním vystoupením samotných umělců, pro uzavřenou společnost nějakých 25.000 členů „Iron Maiden Family“, a za své nemalé peníze dostali ještě více, než jste očekávali.
Běhá mi mráz po zádech při představě toho, co se stane, až bude pětadvacet i „Fear Of The Dark“...
P. S. O předkapele se v tomto článku nepíše, protože předkapely na koncertech IRON MAIDEN mají tu smutnou úlohu, že prakticky pouze zdržují od toho, co je zde opravdu podstatné.
Setlist:
1. Moonchild
2. Can I Play With Madness
3. The Prisoner
4. 2 Minutes To Midnight
5. Afraid To Shoot Strangers
6. The Trooper
7. The Number Of The Beast
8. Phantom Of The Opera
9. Run To The Hills
10. Wasted Years
11. Seventh Son Of A Seventh Son
12. The Clairvoyant
13. Fear Of The Dark
14. Iron Maiden
15. Churchill´s Speech/Aces High
16. The Evil That Men Do
17. Running Free
Diskuse: 59 příspěvků
Diskografie
Senjutsu (2021)
The Book Of Souls: Live Chapter (2017)
The Book Of Souls (2015)
The Final Frontier (2010)
A Matter Of Life And Death (2006)
Death On The Road (2005)
Dance Of Death (2003)
Rock In Rio (2002)
Brave New World (2000)
Virtual XI (1998)
Best Of The Beast (1996)
The X Factor (1995)
Live At Donnigton (1993)
Real Live/Dead One (1993)
Fear Of The Dark (1992)
No Prayer For The Dying (1990)
Seventh Son Of The Seventh Son (1988)
Somewhere In Time (1986)
Live After Death (1985)
Poweslave (1984)
Piece Of Mind (1983)
Number Of The Beast (1982)
Killers (1981)
Iron Maiden (1980)
DALŠÍ INFORMACE
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.